Veselé Vánoce

Hromadu dárků co srdce pohladí, rodinu, přátele, co nikdy nezradí. K bohatství krůček a ke štěstí skok. Nádherné Vánoce a šťastný nový rok.

Slova k písni Loves Divine (Seal) - česky

Potom se nade mnou přehnala bouřka
a já jsem cítil jak se moje duše rozlomila
ztratil jsem všechnu svoji víru, jak vidíš
a uvědomil si svoji chybu,
ale čas mi přinesl modlitbu
a všechno kolem mě se uklidnilo.

Potřebuji lásku, láska je božská
prosím tě, odpusť mi, teď vidím, že jsem byl slepý
dej mi lásku, láska je to co potřebuji, aby mi pomohla poznat se.

Bouřka mi přinesla útočiště
a já jsem cítil jak moje duše létá
našel jsem všechnu svou opravdovost
a uvědomil si co to obnáší.

Protože potřebuji lásku, láska je božská
prosím tě, odpusť mi, teď vidím, že jsem byl slepý
dej mi lásku, láska je to co potřebuji, aby mi pomohla poznat se.

Oh, neskláním se (neskláním se), nehroutím se (nehroutím se)
ukaž mi jak žít a slib mi, že nezapomeneš
protože láska mi může pomoct poznat se.

Snažím se říkat si, že je všechno v pohodě,
ale uvnitř cítím, jak ležím osamotě
ale tady ta zpráva byla jasně vidět
věř mi...

Protože potřebuji lásku, láska je božská
prosím tě, odpusť mi, ted vidím, že jsem byl slepý
dej mi lásku, láska je to co potřebuji, aby mi pomohla poznat se.

Oh, neskláním se (neskláním se), nehroutím se (nehroutím se)
ukaž mi jak žít a slib mi, že nezapomeneš
protože láska mi může pomoct poznat se

Láska mi může pomoct poznat se.

Slova k písni Love's Divine (Seal)

Then the rainstorm came, over me
And I felt my spirit break
I had lost all of my, belief you see
And realized my mistake
But time threw a prayer, to me
And all around me became still

I need love, love´s divine
Please forgive me now I see that I´ve been blind
Give me love, love is what I need to help me know my name

Through the rainstorm came sanctuary
And I felt my spirit fly
I had found all of my reality
I realize what it takes

´Cause I need love, love´s divine
Please forgive me now I see that I´ve been blind
Give me love, love is what I need to help me know my name

Oh I, don´t bet (don´t bend), don´t break (don´t break)
Show me how to live and promise me you won´t forsake
´Cause love can help me know my name

Well I try to say there´s nothing wrong
But inside I felt me lying all along
But the message here was plain to see
Believe me

´Cause I need love, love´s divine
Please forgive me now I see that I´ve been blind
Give me love, love is what I need to help me know my name

Oh I, don´t bet (don´t bend), don´t break (don´t break)
Show me how to live and promise me you won´t forsake
´Cause love can help me know my name

Love can help me know my name.

Napište mi z webu přímo na MSN Live

Microsoft zprovoznil možnost psát na MSN Live přímo z webu, takže mi můžete psát přímo z těchto stránek. Edit: V Opeře nefunguje, v IE ano.

Povedená reklama na Wilkinson - Fight for Kisses

Dovolená - Osek

Minulej tejden jsem si krásně odpočinul na dovolený pod stanem. Jel sem se ségrou a švárou a jejich dcerou Terezkou, Kosákama, Kraťasovejma a ještě se přidal Karel s malým Ondrou. V sobotu ráno jsme vyrazili z Hradce směr Česká Lípa s tím, že budeme postupně projíždět kempy a kde se nám bude líbit, tam zůstanem. Prvním kempem byl kousek za Českou Lípou kemp Slunce, ten byl pěknej, ale pro nás asi malej. Pak jsme se při hledání kempu v Děčíně dozvěděli, že už je zrušenej a tak jsme jeli na Barboru, kde měl bejt velkej kemp. No měl ... to co jsme našli byla tragedie, sice velkej rybník na koupání, ale kemp žádnej ... jen vrata, tam slečna jako že vybírá peníze za ubytování ... žádná vrátnice, nic ... a pro stanování byla k dispozici jen malá plocha pod stromama a s neposekanou trávou ... fuj. Tak jsme jeli dál, do Oseka. Kemp byl docela velkej a pěknej, takže jsme tam nakonec zůstali.


První dva dny jsme byli jen na koupališti, protože byly hrozný pařáky. Další dny už byly lepší a tak jsme se i párkrát prošli po okolí (hrad Rýzmburk, vrch Tří pánů, vodní dílo Fláje), byli jsme v Oseckým klášteře a v pátek v chomutovským ZOOparku. Dovolená perfektní, akorát nás v pátek večer překvapila bouřka se silným větrem. Vzalo a rozbilo to oba přístřešky a ségra s Terezkou nakonec odjela spát k Pavloj (šváry bratránek) do Teplic. V sobotu jsme se pro ně stavili a ještě se podívali na Doubravku - hrádek na Teplicema.

Hodně fotek je zase ve fotogalerii a dvě panoramata mám na školních stránkách.

Výlet po českolipsku

Včera jsem si vzal ve škole volno a se spolubydlícím Pavlem jsme vyrazili na výlet. Původně jsme plánovali jen skalni hrad Sloup, ale nakonec jsme si udělali takovej okruh po českolipsku - Panská skála - skalní hrad Sloup - Modlivý důl - a přes Ještěd zpátky do Liberce.
Docela se to podařilo, sluníčko krásně svítilo, udělali jsme plno fotek a podívali se na zajímavý místa.

Nejlepší důkaz jsou fotky ve fotogalerii a ještě přidám odkaz na Pavlovy fotky (hlavně HDR fotky jsou perfektní).

Český krevety

Namlsanej z Tallinnu jsem na víkend koupil vyloupaný krevety s tím, že udělám zeleninovej salát s krevetama. No zeleninovej salát se s pomocí Ivči podařil, ale ty krevety :-( ... nic moc, no spíš nic než moc. Byly docela cejtit a konečně jsem pochopil, když mi ve Francii kolegyně na připomínku, že ta česneková pasta zbytečně přebíjí chuť krevet, odvětila, že ten česnek se používá k přetlučení zápachu krevet. V tý době jsem to nechápal, protože ty krevety vůbec nesmrděli, a i v Tallinnu byly výborný. Jen v Čechách ty krevety byly dost drahý a nepěkně byly cejtit :-(

Už jsem zpátky v čechách

V pátek, poslední večer v Tallinnu, jsme šli s Arturem a Sergeyem do Hiiu Õlletuba, sedli jsme si venku na zahrádce, dali si pivko a povídali. Objednali jsme si jídlo a přesunuli se dovnitř. Měla dorazit i Arturova manželka, ale nějak se opozdila a přišla až po našem jídle :-) Okolo půl desátý začal hrát Marco - živá hudba, hrál estonský písničky, ale dost nahlas, takže jsme se přesunuli přes ulici do taky do Hiiu, ale to je kulečníková herna. Sergey s náma už nešel, protože přijel ve čtvrtek pozdě z konference. Arturova manželka je původem asi ruska a je docela příjemná, upovídaná a byla s ní sranda. Mluvila s náma anglicky, ale občas i rusky. Asi v jednu v noci jsme skončili a taxikem nás odvezli na hostel, kde jsme se rozloučili.

V sobotu dopoledne jsme balili a v poledne odevzdali klíče od pokoje a šli na trolejbus. Naštěstí už přestalo pršet. V centru jsme přesedli na bus a jeli na letiště. V 15:15 jsme odletěli z Tallinnu směr Praha. Let byl pěknej, protože bylo celkem dobře vidět, takže jsem krásně viděl Krkonoše, Liberec a Jablonec a těsně před přistáním i krásně celou Prahu a hlavně starý město.

Teď už jsem opět v Liberci ve škole a čeká mě psaní disertace. Stáž v Tallinnu byla pěkná a i docela prospěšná. Hodně se mi líbilo ve Stockholmu, kde víkend byl málo na projití všeho zajímavýho. V Helsinkách bylo taky pěkně, ale tam den bohatě stačí :-) No a Tallinn jsme si prochodili skoro celej, nejhezčí byl asi skanzen (Open Air Museum) a starý město.

Konečně jsem doplnil fotky z opičí dráhy a kulečníku.

Poslední večer v Tallinnu

Na dnešek jsme šli spát hodně pozdě - za světla. Dělali jsme na prezentacích a ty jsme přednášeli dneska od dvou hodin. Na sedmou hodinu jdeme s Arturem a Sergejem na rozlučku do restaurace (prej dorazí i Arturova žena). Doufám, že to přežijem a ráno se musíme zabalit a vyrazit na letadlo. Letíme v 15:15 místního času a v Praze bychom měli bejt v 16:25 českýho času.

Fotky ze včerejší "opičí dráhy" ještě nemám připravený, tak alespoň dvě videa (opět klikejte na tlačítko Play vlevo dole):

Adventure park - opičí dráha

Dneska jsme byli s Arturem a několika jeho studentama na opičí dráze :-) Lezli jsme po lanech zavěšenejch mezi stromama a sjížděli ze stromů na kladkách. Začalo to příjemně, ve vejšce okolo 1,5 metru a postupně jsme se dostávali vejš a vejš a i přechody mezi stromama byly težší a těžší. Končili jsme nějde ve vejšce okolo deseti metrů. Byla u toho i sranda, teda havně ze začátku ;-) Nemám teď víc času na psaní ani na fotky ... všechno ale časem doplním.

Konečně skanzen

Dnes svítilo sluníčko a tak jsme po obědě vyrazili do skanzenu (muzea lidový estonský architektury 18.-20. století). Po příchodu nás upozornili, že dnes maj otevřeno jen do šesti - bude velká párty, no to nám nevadilo. Přišli jsme hlavně, abychom viděli vnitřky baráčků. Což se nám splnilo, prošli jsme si většinu budov a nafotili to. Na návsi vesnice z ostrovního Estonska byly přípravy na velkou párty - podium pro živou hudbu, velký stany s pitím a občerstvením - no prej přijede prezident. Před šestou jsme odešli a vydali se zpátky.

Fotky jsem přidal do fotogelerie se staršíma fotkama ze skanzenu.

Už se nám to tu krátí - v sobotu letíme - takže jsme trošku ve spěchu - v pátek nás čeká prezentace - zítra jdeme odpoledne na "opičí dráhu" a nějak nám utíká čas na psaní těch prezentací :-)

Slavnosti ve skanzenu (Open Air Museum)

Na dnešek vyšly slavnosti ve skanzenu (byli jsme tam v dubnu). Takže jsme si včera s Arturem domluvili, že dnes po obědě tam s Jirkou vyrazíme. No ráno se probudíme, je pod mrakem, silnice mokrý, ale neprší a tak jdeme do školy s tím, že si před obědem doneseme věci na pokoj, půjdeme na oběd a busem se přiblížíme ke skanzenu.
Jenže chvíli po tom, co přijdu do školy, začíná pršet a vůbec to nevypadá, že by chtělo přestat :-( Ve dvě jdeme na oběd a stále prší, takže dnešní návštěva skanzenu padá. Zítra by mělo bejt líp, takže tam odpoledne vyrazíme, ale bude to bez oslav, budeme muset platit vstupný :-) a bez hudby. No snad to počasí bude lepší.
Teď je tu půl jedenáctý (venku ještě docela světlo) a stále poprchává a je mlha.

Sobotní nákupy a nedělní ZOO

Včera jsme vyrazili na nákupy nějakejch upomínkovejch věcí do Čech. Trolejbusem č. 1 jsme jeli do centra a hned zamířili do starýho města do pizzerie Pizza Grande - měli jsme ji vyhlídnutou hned od začátku pobytu. Pizza byla docela dobrá, ale hlavně na to, že je to v centru byla i levná. Venku bylo krásně a tak jsme po jídle šli na procházku starým městem a nakonec jsme si sedli na Staroměstské náměstí na zahrádku. Dali jsme si Ice Coffe a zmrzlinovej koktejl, ale obsluha byla strašná - pomalá a na účtenku nám napočítala ještě i čaj. Ten jsme neměli a taky nezaplatili. Potom už jsme šli do Viru Keskus a Kaubamaja na nákupy. No prošli jsme to důkladně, ale nic nekoupili - převážně to jsou obchody se značkovým oblečením, takže i drahý. Jediný, co mě zaujalo, byla cena DVD novýho Bonda Casino Royale - stálo jen 199 EEK (a zvuk byl i v Češtině). Zklamaný z neúspěchu jsme si šli sednout na chvíli na lavičku do parku a tak jsme rozhodli, že pojedem nakoupit do naší oblíbený Prismy, kde je i náš oblíbenej Scotland Yard restaurant. V Prismě jsme si nakoupili jídlo na víkend a hlavně i nějaký věci do Čech - no účet to byl pořádnej :-) A po úspěšným nákupu jsme si sedli do Scotland Yardu a dali večeři a pivko.

No a dnes jsme vyrazili do Tallinnský ZOO. Ta je asi 3 km od Hostelu a tak jsme šli pěšky. Kdo je zvyklej, tak jako my, na český ZOO, tak bude v Tallinský ZOO trochu zklamanej, tak jako my. Výběhy jsou většinou starší, tyče i rezavý, ale hlavně v pár výbězích maj kozy, ovce, prasata a další zvířata betonovej povrch :-( Nejlepší z celý ZOO byli lední medvědi a malý prasátka. Asi po více než třech hodinách jsme šli zpátky na hostel. Počasí bylo nádherný, v ZOO hodně zvířátek, takže příjemný odpoledne.

Pár fotek zvířátek (hlavně ledního medvěda) najdete opět ve fotogalerii.

Improvizace v Temppeliaukion kirkko - (v kostele ve skále)

Ve středu v Helsinkách jsem nahrál dvě videa v kostele ve skále Temppeliaukion kirkko a tak si je můžete pustit (klikejte na malý tlačítko Play vlevo dole na přehrávači):

A ten pianista se jmenuje Sid Hille.

Helsinki

V úterý večer po semináři jsme byli pozvaný do Beer House – velkej dům v ulici v centru Tallinnu, kde vařej svoje vlastní piva. Vevnitř je velkej sál a asi šest malejch domků se stolem – v jednom z nich jsme seděli i my – Artur, já, Jirka, Jaan, Sergey, Maxim a tři profesoři z Polska (ten hlavní se jmenuje Witold Pleskacz). Večer to byl hodně povedenej, dost jsme se nasmáli, pěkně se najedli a i něco popili. Horší bylo, že do hostelu jsme se dostali až okolo půl jedný a ráno jsme měli v pět vstávat a tradá do Helsinek.

Je brzké středeční ráno a my teda vstáváme, ale je to hrůza. Bez snídaně jdeme na tramvaj č. 1 a jedeme do centra a pak pěšky asi 10 minut do přístavu. V odbavovací hale zjišťujeme, že máme ještě asi 10 minut před začátkem odbavování a tak si dávám první kafe. Po pasový kontrole jdeme koridorem k lodi. U vchodu do lodi při kontrole lístků zjišťujeme, že nestačej lístky vytištěný na prodejně, a že jsme měli jít ještě do Chech-Inu, zapsat se na loď. Naštěstí nás kontrolor neposílá zpátky, ale vede nás do recepce na lodi, kde si nás zapíšou a je to. Plujeme velkým rychlým trajektem Star pro 1900 lidí a 450 aut. Je to takový malinkatý městečko s restauracema, kavárnou, barama, supermarketem a ještě asi něčím. Cesta probíhá docela v pohodě (loď se sice naklání, ale nic mi to nedělá … ani po těch pivech večer) a ubíhá rychle i díky focení z lodi. Po dvou hodinkách připlouváme do Helsinek a z přístavu jdeme podle vytištěný mapky do centra a pak okolo parlamentu a národního muzea přímo do kostela ve skále - Temppeliaukion kirkko. Kruhovej kostel je ve vyhloubený díře ve skále uprostřed města. Akorát máme hodně velký štěstí, protože po chvilce začíná hrát nějakej chlápek na piano krásný pomalý melodie. Venku pak zjišťuju, že je to improvizace a že to štěstí máme neskutečný – hraje totiž jen ve středu (teda dnes), jen v půl jedenáctý (to je teď) a hlavně dnes je poslední den kdy hraje ( hrál skoro každej týden od ledna). Takže si vychutnáváme hudbu po celou dobu jeho hraní (hodinu). Je to pohodička a Jirka i usíná. Po skončení hraní pak kostel nafotím zvenku a jdeme přes centrum do dalšího přístavu (chceme jet na Suomenlinu). Jdeme po asi nejrušnějších ulicích centra a přicházíme na „Market square“ – tržní náměstí v přístavu. Nejdřív kupujeme lístky na loď na Suomenlinnu (jeden zpáteční za 5,5 EUR) a jelikož máme skoro hodinu čas, do stánků na tržní náměstí. Maj tu plno stánků se suvenýrama a pár i s jídlem. U jednoho z nich nás oslovuje prodavačka a nabízí na ochutnání malý rybičky pečený na velkým rozpáleným plechu. Jsou docela dobrý a protože máme hlad, tak si je dáváme s bramborama a zeleninou (porce za 7 EUR). Ještě si projdeme pár stánků a pak už jdeme na loď. Asi po 15 minutách připlouváme na námořní pevnost Suomenlinna – rozkládá se na osmi ostrovech, kde už teď normálně bydlej lidi. Je to další památka zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Na pevnosti je plno muzeí a za většinu se musí platit. Sice svítí sluníčko, ale fouká silnej studenej vítr a tak si pevnost asi za dvě hodinky projdeme a jedeme lodí zpátky (nejhezčí je ponorka a odlehlá část s dělama a s krásným výhledem na pevnost a na Helsinki). Z přístavu jdeme pěkným parkem s lavičkama, vítr tady nefouká, máme ještě docela dost času a tak si sedáme na lavičku a pěkně se vyhřejváme na sluníčku (doma pak na obličejích zjišťujeme, že svítilo trošku zprava :-) Dáváme si i výbornou zmrzlinu (za 2,7 EUR) a prostě si užíváme pohodičky. Asi po hodině jdeme směr přístav, z kterýho nám jede loď zpátky, s tím, že se pokusíme po cestě najít nějakej obchoďák, kde bychom koupili pití a možná i něco k jídlu. No žádnej obchoďák nenacházíme a tak kupujeme pití v kiosku (za 2,99 EUR) a pokračujeme k přístavu. Máme však ještě asi půl hodinky a tak jdeme zase do dalšího parku na lavičku. V přístavu v odbavovací hale je dost narváno a tak jdeme radši hned stát frontu na Check-In. Zpátky jedeme asi největší lodí co má tahle firma – Galaxy – vejde se do ní 2800 lidí, ale je pomalá a cesta trvá 3,5 hodiny místo dvou hodin ráno. Na palubách je hodně narváno, řekl bych že loď je plně obsazená, protože při zápise na loď před náma ve frontě někteří odcházeli od okýnka po zeptání se hned a bez lístků. Sedáme si v restauraci ke stolu, já si dávám něco k jídlu, Jirka usíná a těšíme se, až budeme v Tallinnu. V deset večer připlouváme a hned po pasový kontrole jdeme na trolejbus a honem do postele, máme toho za celej den docela dost (proto taky píšu tenhle příspěvek až ve čtvrtek).

Jinak na Helsinki ten jeden den bohatě stačí (oproti Stockholmu, kde i ty tři byli tak tak), protože informace z více zdrojů o tom, že v Helsinkách toho moc zajímavýho k vidění není (kromě kostelu ve skále, pevnosti Suomenlinna a malýho centra), se nám docela potvrdily.

No a fotky jsou už opět ve fotogalerii.

Uff ... tak tohle se mi nestalo ani v Čechách!!!

Původně jsem chtěl psát o něčem jiným, ale tohle fakt stojí za to :-)

Jelikož se náš pobyt v Tallinnu krátí a my se chceme ještě podívat do Helsinek, rozhodli jsme se dnes, že pojedeme už ve středu ... podle předpovědi má bejt hezky a příští týden už asi nebude moc času. Z přístavu jezděj asi 4 společnosti do Helsinek - ale mi chceme jet ráno tam a večer zpátky, takže vybíráme firmu Tallink - pojedeme v 7 ráno, v devět tam budeme a v půl sedmý večer jedeme zpátky. Do Tallinnu přijedeme v deset večer. Cesta do Helsinek bude novým rychlejším (cesta 2 hodinky) trajektem Star (z roku 2006) a zpátky pojedeme velkým pomalým (cesta 3,5 hodiny) trajektem Galaxy. Navečer pojedeme do přístavu koupit lístky.

Po šestý vyrážíme Express busem č. 11 do centra a pak jdeme kolem hotelu Tallink (patří firmě se kterou pojedeme do Helsinek) směr přístav. Ale na konci hotelu vidíme kancelář, kde prodávaj lístky na trajekty. Jdeme tam a jsme rádi, že nemusíme do přístavu. Za přepážkou seděj tři slečny/paní? a hned první říkám, že bychom chtěli 2 studentský lístky na středu ráno do Helsinek a v půl sedmý zpátky. Ukazujeme ji studentský průkazy a ona si je bere, že z nich opíše jména?! Pak se ptá, odkud že to jsme, říkám ji že jsme z Česka, a ptám se jestli chce občanky ... no tak prej jo. Říká nám cenu a my s ní po přepočítání na eura souhlasíme – 1188 EEK. Platím kartou a po zaplacení tiskne lístky, prej jestli je chceme anglicky, no to chceme, estonsky neumíme, tak je tiskne znova … v angličtině. Ale teď to teprve začíná :-) Zjišťuje, že nám tam dala blbou cenu, a že tedy platbu stornuje a udělá nový lístky. Chvíli se snaží na platebním terminálu zrušit předchozí platbu, no nejde ji to, tak se ptá kolegyně vedle … ta je na ni pěkně nepříjemná, ale něco ji řekne. Rusky se mi snaží říct, že udělala chybu, valím na ni oči a říkám ji, ať mi to teď řekne anglicky … nu tedy dobrá … takže předchozí platba je zrušena. Lístky s potvrzením o zrušení platby mačká a hází do koše (v duchu si říkám, tak tohle ne holka, to potvrzení budu chtít!). Tak jdeme na druhou platbu – 1220 EEK. Ptám se proč jsou dražší než předtím … prej nám tam předtím dala špatnej „balíček“. Nu dobrá, lístky budou o něco dražší, co se dá dělat. Celá šťastná mi dává nový lístky i s potvrzením o platbě a prej šťastnou cestu. No radši si ty lístky projdu, byla celá nějaká zmatená, jestli tam náhodou neudělala chybu … no jasně že jo! Na lístkách je cena 1122 EEK, což je o 98 EEK míň, než jsem zaplatil. Ukazuju ji to, no kouká na to a bere si kartu a vyjede mi novou platbu na 2 estonský koruny!!! Tak tohle NE! Říkám, že to nezaplatím, že dluží ona mně. Je čím dál víc nervózní a snaží se mi vysvětlit, že mám zaplatit 2 EEK. Je úplně mimo a už na ni zvyšuju hlas, že neumí počítat, ať mi dá kalkulačku, že ji to ukážu. To se zvedl i Jirka, kterej předtím to čekání nevydržel a sedl si na sedačku. Na kalkulačce ji ukazuju že 1220-1122 není -2, jak se mě snaží přesvědčit, ale 98!!! A to ji odrovnává, ptá se kolegyň co teď, jedna k ní přijde a kontroluje, co všechno podělala. Vyndává z koše potvrzení o stornování první platby. Mezitím začne přepočítávat peníze v kase ve stole a furt mezi sebou melou něco o dvou korunách … vypadá to jako, že mi chce dávat nějaký peníze v hotovosti. Má v tom totální bordel :-) S pánem co stojí vedle u přepážky se na sebe jen nevěřícně smějeme :-) Kolegyně ji to snad vysvětlí a já se jich ptám, jestli by nešlo zrušit tu platbu 2 korun i tu platbu 1220 korun a znova naúčtovat správnejch 1122 EEK. No kolegyně říká, že to nejde :-( No budiž. Kolegyně odchází … no snad to bude už OK. Chce si vzít opět moji kartu, ale tu si podržím a říkám: „Dobrá, ale řekni mi, co chceš teď s tou kartou dělat“. Ups, to byla chyba … není schopná mi říct, co bude dělat. Začne znova přepočítávat kolik jsem zaplatil, kolik mi vrátila a co ještě se bude platit. Jirka opět vstává a domlouváme se, že jde mezitím nakoupit a že si mě tu pak zas vyzvedne :-) To už nevydržela třetí kolegyně, zákazník ji mezitím odešel, a vrhá se na to. Opět je na ni nepříjemná a skoro to vypadá, že ji docela nadává, no já se ji nedivím :-) Překontroluje všechny účtenky a zjišťuje, že jsem zaplatil 1220 a pak ještě 2 EEK. Tak prej zruší platbu 2 EEK, to ji schvaluju. Pak že zruší platbu 1220 EEK, taky schvaluju (no prej že to nejde!). Ukazuje mi všechna potvrzení, že jsme teď na nule … souhlasím. A teď, že mi odečte těch správnejch 1122 EEK, taky souhlasím. A je to … s touhle to bylo během chvilinky vyřízený. Na palubní lístek mi přidělává všechna potvrzení o platbách a stornech (viz. foto). Dává mi lístky a moc se omlouvá, za trable, a že doufá, že vše bude v pořádku, prej musí. Po více než 45 minutách vycházím z prodejny s lístkama v ruce a taky doufám, že všechno bude v pořádku … to bude pěkný překvápko pro banku :-) Vlezu do podchodu pod velkou křižovatkou a ještě zamyšlenej z nový zkušenosti s kupováním lístků na trajekt vylejzám úplně jinde, než jsem chtěl. Rozhlížím se kde že je ten obchoďák, kam šel Jirka nakupovat a jdu znova do podchodu. Vycházím opět blbě :-) Až napotřetí trefím dobrej východ a jdu za Jirkou na nákup.

Uff ... tak tohle se mi nestalo ani v Čechách!!!

Takže ve středu plujeme směr Helsinki ;-)

Potvrzení o platbách a stornech

Rozednívání nad Tallinnem v půl čtvrté ráno

Stockholm - den třetí - konec

Po snídani se jdeme zabalit na pokoj a i s batohama opouštíme hotel. Na tramvajový zastávce se podle mapy rozhodujem, kam ještě před cestou na letiště půjdeme. Nakonec vyhrává v okolí Stockholmu druhé (po paláci Drottningholm) a poslední světové dědictví UNESCO - a to Skogskyrkogården. Jedeme tramvají a pak metrem. Až na místě se potvrzují naše doměnky z vlastního překladu slova Skogskyrkogården ... tohle nebude žádnej palác ... je to lesní hřbitov. Nu což, už jsme tu, tak si ho projdem. Je docela velkej a hlavně upravovanej. Asi po třičtvrtě hodině jdeme zpátky na metro a jedeme do centra. Podél nábřeží přicházíme k radnici (prej je na její stavbu použito 8 milionů cihel) a procházíme skrz ni na nábřeží. Uděláme pár fotek a po dvanáctý hodině odcházíme do centrálního nádraží vlaků, příměstských vlaků, metra, autobusů. Nastupujeme na příměstskej vlak Stockholmský hromadný dopravy a jedeme směr letiště. Na konečný vlaku v Mårsta, asi po půl hodině jízdy, přestupujeme do autobusu na letiště. Tam vystupujeme u terminálu 5, což je chyba a musíme jít asi 10 minut přes celý letiště na terminál 2. Po odbavení jdeme čekat na autobus, kterej nás z haly odveze k letadlu. Jenže v čase kdy jsme měli nastupovat se nic neděje a to ani po 15 minutách. Až asi za dalších 5 minut se na tabuli ukazuje, že náš let bude o hodinu opožděn (no nejenom náš, už od rána je většina letů opožděná). Takže místo ve tři hodiny poletíme až ve čtyři. Autobus nás pak před čtvrtou odváží k letadlu. V letadle se pak dozvídáme, že ještě musíme chvíli čekat a tak nakonec odlétáme v půl patý. V Tallinnu přistáváme za 45 minutek a jedeme 1 hodinu autobusama po Tallinnu do našeho Hostelu. Na pokoj se teda dostáváme v půl osmý místního času. Po jídle a přečtení zpráv (celej víkend bez internetu je znát :-) se vrhám na popisování 334 fotek a k nim ještě přiřazuju GPS souřadnice. No teď je tu půl čtvrté ráno … na severovýchodě pomalu vychází slunce a my jdeme konečně spát.

No a všechny ty fotky už najdete ve fotogalerii.

Stockholm - den druhý

Ráno vstáváme po osmý hodině a jdeme na snídani. Můžeme si vybrat sýr, salámy, marmelády, okurky, rajčata, několik druhů chleba, müsli, lupínky, máslo, čaj, kafe, džus a asi ještě něco dalšího. Pořádně se najíme a jdeme na pokoj plánovat. Po desátý hodině vyrážíme tramvají na západ Stockholmu, na konečný Alvik přestoupíme na další tramvaj a jedeme zas na konečnou Nockeby. Odtud ještě dvě stanice autobusem a asi po hodině přijíždíme k sídlu Švédské královské rodiny – Drottningholm – palác, okolní budovy a velká zahrada s čínským pavilonem, vodotryskama, jezírkama a plno zeleně (asi 20 km z centra). Celý sídlo je na seznamu světového dědictví UNESCO. Procházíme celou zahradou, fotíme a asi po dvou hodinách jedeme busem, tramvají, metrem a zase busem zpátky přes celej Stockholm na ostrov Djurgården. Nejdřív jdeme do Vasamuseet – muzeum, ve kterým je vrak jedny z největších lodí a chlouba Švédského námořnictva ze 17. století, která se potopila chvíli potom co vyplula na vodu. Vrak lodi byl z vody vyzvednut v roce 1961 a poté po mnoha letech rekonstrukce byla vystavena v muzeu, kousek od místa, kde se potopila. Asi po hodině v muzeu včetně 25 minutovýho filmu o lodi a jejím vyzvednutí jdeme do skanzenu. V muzeu jsme potkali zájezd Čechů, z nichž se jeden z nich projevil v obchodě se suvenýry: „Jsou to tady pěkný zloději“. Narážel na ceny suvenýrů (pro Čecha samozřejmě vysoký) a domnění, že mu nikdo nerozumí si ulevil pěkně nahlas, měli jsme co dělat, abychom se nezačali nahlas řehtat :-) Skanzen je prej největší na světě a stojí to za ty prachy :-) (80 SEK = 240 CZK na osobu). Jsou tam stavby ze Švédský minulosti, ale hlavně ZOO – medvědi, vlci, losi, sobi, rosomák, koně, bizoni, divoký prasata,dravci a všude volně pobíhali kačeny. Losi, jeleni, prasata a bizoni měli i mladý. Na konci procházky jsme se stavili na oběd s vyhlídkou na město. Po jídle a po posezení na sluníčku s vyhlídkou na atrakce v zábavním parku na ostrově. Jdeme okolo památníku přes osmi stovek lidí z trajektu Estonia, kterej se potopil na cestě z Tallinnu do Stockholmu na nábřeží ostrova. Podél vody docházíme k restauraci se zahrádkou na molu na vodě a tak tam zajdem na pivko (51 SEK = 150 CZK) a sluníme se. Asi po půl hodince vyrážíme přes most na nábřeží směrem k centru Stockholmu. Procházíme centrem a hledáme, kde bychom si nakoupili něco k večeři do hotelu … málem bez úspěchu, až když sejdeme do metra, objevujeme malej krámek, kde si kupujeme celozrnný housky a vyrážíme do hotelu. Tam se pěkně utahaný dostáváme okolo půl desátý. Za dnešek máme přes 150 fotek … uff to bude práce to všechno popsat a roztřídit :-( Zítra po snídani se balíme a i s báglama pojedeme do centra, kde budeme asi do dvanácti chodit a pak vlakem a busem na letiště. Letíme ve tři hodiny.

Stockholm - den první

Ráno vyrážíme po desátý autobusem 23 a pak busem 2 na letiště. Tam přijíždíme v jedenáct a máme přes dvě hodiny času (letí nám to v 13:10). Doufáme, že s letenkama to bude v poho, protože letenky jsme platili přes inet a k naší rezervaci máme pouze kód. Ale vše je v pohodě a dostáváme letenky. Pak jdeme k odbavení a tam to začíná – nesmí se vozit v příručním zavazadle žádná tekutina, pasta … No a my sebou samozřejmě máme šampon a Ramu na chleba. Takže to musíme vyndat a necháváme to tam :-( Pastu a Jirkův malej šampon nám nechali. Let je probíhá normálně a kousek za Tallinnem je vidět pobřeží a moře. Za třičtvrtě hodinky přilítáme ke Švédsku a fotíme z okénka pobřeží. Z letadla vystupujem zadem rovnou do letištního autobusu, kterej nás veze k hale. V letištní hale se pak na informacích snažíme koupit „Travel Card“ – třídenní kartu na hromadnou dopravu ve Stockholmu. Mezitím co se ptám u okénka se s Jirkou dá do řeči nějakej chlápek a že jestli sháníme „Travel Card“, že mu ji dá, že právě odlétá. Mě z informací posílaj do hlavní haly „Sky City“, tam že je prodávaj. Ten chlápek od Jirky se pak na něco ještě zeptá u informací a dává mu svoji „Travel Card“ platnou do pondělí … paráda, takže jsme ušetřili 190 SEK (asi 570 CZK). Jdeme teda do „Sky City“ koupit už jen jednu „Travel Card“ (asi 5 minut chůze). Jenže v „Sky City“ nenacházíme žádnej stánek/prodejnu, kde bychom ji koupili a tak pokračujeme dál. V jednom stánku s novinama vidím cedulku „SL“, což je hromadná doprava, a ptám se jestli mi ji prodaj. Takže prodaj, ale ve „Sky City“ ve stejným stánku – jdeme zpátky no a tam už jsem úspěšnej, mám ji. Pak jdeme ven před halu hledat autobus. Zastávka (č. 15, směr Mårsta) toho našeho busu je hned před náma a zjišťujeme, že to jede asi za 10 minutek. Do autobusu se nastupuje předníma dveřma a „Travel Card“ se ukazuje řidičoj. Jedeme asi 15 minutek do Mårsta na vlakový nádraží, odtud dál jedeme příměstským vlakem směr Stockholm. Po asi 45 minutách vystupujeme za centrem Stockholmu v Årstabergu a odtud jdeme podle mapy pěšky k hotelu Västberga. Ten v pohodě nacházíme a i na recepci je vše v pohodě. Máme potvrzení o zaplacení a dostáváme klíče od pokoje. Pokoj je příjemnej, dvě postele, stůl, televize, radiobudík a sprcha se záchodem. No a teď se trošku najíme a vyrážíme do centra.

A tak jsme po pátý hodině vyrazili zkratkou k zastávce vlaku, kde jsme předtím vystoupili, protože tam odtud jezděj i autobusy a hlavně tramvaj … no tramvaj … hoodě moderní tramvaj … kam se hrabou tramvaje v Liberci. Jedeme 4 zastávky a vystupujeme u haly Globen – jedna z nejmodernějších hal v Evropě a jdeme se k ní podívat a fotit. Oproti Tallinnu už ve Stockholmu všechno kvete. V okolí haly je postaveno všechno nově … velký baráky s obchodama, kancelářema, bytama. Po obhlídce haly a nákupního centra jdeme zpět na zastávku, ale ne na tramvaj, ale na metro, protože zastávka Globen je přestupní. Metrem jedeme (no to metro je taky oproti pražskýmu hodně moderní) asi čtyři zastávky směrem do centra do zastávky Slussen na ostrově Södermalm. Chvíli chodíme a nacházíme krásnou vyhlídku na centrum - Katarina lift - přes třicet metrů vysokej výtah s vyhlídkou, ale na vyhlídku se dostat i po mostku. Po focení jdeme víc od nábřeží a hledáme nějakou restauraci, kde bychom se najedli za rozumnou cenu. Asi po 10 minutách a pár projitejch vyvěšenejch menu u restarací (šílený ceny, který nejdou pod 500 CZK za jedno jídlo) nacházíme pizzerii, sice s jen pár místama na sezení, ale s velkým výběrem a rozumnýma cenama. Oba si dáváme Lasagne a Fantu k pití (celkem za 157 SEK = 471 CZK). Při objednávání se šéf zkouší domluvit různýma jazykama (rusky, německy a pak ani nevím jak a schválně vynechává angličtinu), říkám mu, že jsme z Čech, což ví kde je, ale neumí Česky, takže zůstáváme u angličtiny. Po jídle jdeme na metro a jedeme na další ostrov – Gamla Stan – staré město. Vlastně okolo Stockholmu je plno ostrovů a ostrůvků, protože leží na ústí jezera do moře a proto se mu i říká Benátky severu. Starý město si celý projdeme, vyfotíme kostely, muzea, nábřeží a uličky a pak jedeme metrem a tramvají zpátky do hotelu. Na ten se dostáváme po desátý hodině … teď je půlnoc a já končím s psaním a jdeme spát, zejtra před sebou máme dlouhej den.

Přípravy na Stockholm III. - snad máme všechno

Ještě jsme dnes hledali, kam vůbec ve Stockholmu vyrazit. No je toho požehnaně, takže zejtra asi zajdeme do turistickýho infocentra a snad tam seženeme nějakou mapku s vyznačenejma místama.
Zítra letíme v 13:10 a let trvá hodinu, takže přílet je taky v 13:10, ale švédskýho času (stejnej jako v čechách). Měli bychom teda mít dost času se ještě v pátek projít po městě. No uvidíme, internet tam asi mít nebudem, takže napíšu až v neděli.

Přípravy na Stockholm II. - letenky, hotel

Při rozhodování (asi tak začátkem dubna) kdy a jak pojedeme do Stockholmu nám asistoval Artur a říkal, že by asi bylo levnější do Stockholmu letět, než plout trajektem, jak jsme původně chtěli. Tak jsme sedli k internetu a hledali ... Jedna cesta trajektem z Tallinnu do Stockholmu trvá 16 hodin (příjezd v 10 dopoledne) a nejlevnější stojí 2500 EEK (=4500 CZK) a odjezd zpět do Tallinnu je už v šest večer. Takže bychom ve Stockholmu byli necelejch 8 hodin a zaplatili bychom za cestu 9000 CZK :-( a to nepočítám s tím, že o víkendu není šance sehnat nejlevnější jízdenku, takže by cesta vyšla asi na 14000 CZK :-(((

Takže nakonec poletíme s FlyNordic, let trvá hodinu a zpáteční letenka stála 118 EUR, což je něco přes 3300 CZK. No a abychom si něco i prohlídli ve městě, nakonec tam budem od pátku do neděle :-) Takže, jsme ještě hledali hotel. Naštěstí to není s internetem problém a pomocí HotelClub jsme našli snad vyhovující hotel Vastberga Hotel Hagersten asi 4 km jižně od centra s dobrou dostupností hromadný dopravy. Jeden pokoj pro dva a na dvě noci nás dohromady stál 160 EUR (= 4500 CZK). Takže cesta/let a ubytování jednoho na dvě noci vyjde asi na 5500 CZK - to je paráda oproti osmi hodinám ve městě a zdlouhavý cestě trajektem za minimálně 9000.
Všechno bylo potřeba zaplatit přes internet dopředu, a jelikož já ani Jirka nemáme platební karty, kterejma se dá platit přes net, tak nám to zaplatil Artur a my mu to pak dali v hotovosti.

Přípravy na Stockholm I.

V pátek letíme do Stockholmu a tak už od pondělka pomalu probíhaj přípravy (kupování mapy Stockholmu, hledání dopravy atd.). Sem budu postupně všechno psát ... pro případný cestovatele do Stockholmu, ale i pro sebe jako inspiraci případnej dalších cest.

Základem je mapa ... koupili jsme si turistickou mapu Stockholmu (asi 4 různý měřítka od celýho okolí Stockholmu až po detailní mapu starýho města) v angličtině s vyznačenejma památkama a základama hromadný dopravy po městě. Mapa stála 65 EEK (nejlevnější co měli) a snad to bude stačit.

Ve Švédsku se platí švédskejma korunama (SEK) a kurz na český koruny je: 1 SEK = 3,07 CZK

Důležitý info před cestou je i doprava po městě. Takže jsem včera hledal na netu, co a jak. Přiletíme na letiště Arlanda, který leží asi 42km severně od Stockholmu, takže to je první věc - jak se dostat z letiště. Nejdražší a nejrychlejší variantou je vlak Arlanda Express - jede asi 20 minut a stojí 190 SEK (zpáteční 360 SEK). Další variantou je letištní autobus - jede asi 40 minut do centra a stojí 95 SEK (zpáteční 175 SEK) a studenti za 65 SEK. Pro nás je ale nejvýhodnější hromadná doprava - jeden lístek stojí 13 SEK, ale město je rozdělený na zóny a nejnižší cena za jízdu jsou dva lístky = 26 SEK. Takže nám se vyplatí koupit si třídenní jízdenku za 190 SEK a můžeme si jezdit jak chceme. Ve Stockholmu jezděj autobusy, tramvaje, metro a příměstský vlaky. Z letiště teda pojedeme busem 571 do zastávky Märsta - tam odtud vlakem směr Södertälje centrum a vystoupíme ve stanici Årstaberg. Pak už to máme do hotelu kousek nebo můžeme jet busem 143 směr Högdalen a vystoupit na Karusellplan.

Příště o letenkách a hotelu.

Údaje k sobotnímu výletu

Artur mi dnes poslal údaje z jeho kola po našem sobotním výletu a tady jsou (bez zastávek, jen čistá jízda):

Celková vzdálenost: 65.94 km
Celkový čas: 3h 54m 54s
Průměrná rychlost: 16,9 km/h

Vejlet na kolech

No tak nás Artur neztratil, ale dalo nám to zabrat. Celkem jsme ujeli asi 66 km a k tomu pěšky dalších 10 km. Vyrazili jsme před dvanáctou z Hostelu a zpátky se dostali okolo devátý večer. Ale byl to perfektně strávenej den. Ale pěkně popořádku ...

S Arturem máme sraz na křižovatce u jednoho supermarketu. Jsou to necelý dva kilometry a tak vyrážíme v 11:45. No samozřejmě, že přicházíme asi o pět minut dýl. Artur už nám kousek jede naproti. Domlouváme se, že on pojede vyzvednout kolo od známýho a my zatím máme na benzině napumpovat kolo jeho manželky. Pak vyrážíme k jeho bytu, pro jeho kolo. Při čekání na Artura (bydlí v devátým patře a má krásnej výhled na ZOO) se s Jirkou rozhodujem kdo na jakým kole pojede ... nakonec Jirka jede na manželčiným trekingovým kole a já na známýho horským kole. No a vyrážíme směrem na západ ven z Tallinnu. Asi po 8 km po cyklostezkách a přijíždíme k moři k nejsevernější části takovýho menšího výbežku ... první zastávka a děláme pár fotek. Potom jdeme kousek podél moře na pláž ... je hodně mělká a momentálně je voda docela daleko. Opět fotíme a šmátráme po vodě, jestli není náhodou na koupání ... no není :-) Pak vyrážíme na protější část zálivu ... jedeme trochu od moře a po chvilce se napojujeme na normální silnici s autama a pokračujeme po ní asi 3 km. Pak z ní sjíždíme a jsme u moře ... proti sobě přes moře vidíme místo naši první zastávky a pláž. Máme za sebou asi 15 km. Opět fotíme. Artur se nás ptá, kam pojedem ... jsou dvě varianty ... první je vodopád, asi 20 km po normální silnici s autama, nebo někam blíž podél pobřeží. Jenže jakmile slyšíme vodopád, tak je jasno ... i když nám asi nedochází, že je to 20 km tam, ale dalších 20 i zpátky!! :-( No tak vyrážíme směr vodopády ... no já se proklínám už po pár kilometrech :-) V půlce cesty je pauza na nákup něčeho na osvěžení ... já si kupuju sladký tyčinky (reklama: Twix) a Artur něco k pití. A pokračuje se ... a já proklínám každej kopeček do kterýho musím na tom horáči šlapat :-) Ujedeme pár kilometrů a další zastávka s vyhlídkou na ústí řeky do moře a na pláž. Dozvídáme se, že ty červený kameny co jsou vidět v moři se sem dostali v době ledové z Finska, kde je pobřeží právě z těchto kamenů ... v Estonku převládá takovej dost světlej kámen. Po chvilce pokračujeme a za nedlouho přijíždíme do vesnice/městečka Keila-Joa, ve který je vodopád ... hurá. Příjíždíme k vodopádu (zrovna je tu i svatba) a fotíme a fotíme. Vodopád je vysokej asi 6 metrů a dlouhej 60-70 metrů. No vyražíme na procházku podél řeky a přes most na druhou stranu vodopádu. U vodopádu se hodně dělaj svatební hostiny a na mostě jsou toho důkazem zámky (visací) s vyrytejma jménama a datuma svatby ... no je jich tam požehnaně a převážně nejsou starší než 4 roky ... ty starý se postupně odstraňujou, aby most pod tou váhou nespadl. Pokračujeme po druhý straně vodopádu a Artur se nás ptá, jestli chceme k moři, že on tady u moře ještě nebyl ... jasně že souhlasíme a jedeme (no občas i jdeme a nesema kola) asi kiláček na pláž ... Po focení jedeme zpátky kolem 200 let starý rezidence ruskýho šlechtice ... no je už neobydlená a docela chátrá ... je jí škoda. Vracíme se k vodopádu a v restauraci se občerstvujeme ... Artur s Jirkou si dávaj Seljanku (hustá červená polívka ... nejblíž co známe je k tomu asi Boršč) a já si dávám čaj a krevetovej salát se zeleninou ... no výbornej a Artur říká, že krevety co prodávaj mražený jsou už hotový a stačej jen rozmrazit ... takže až se vrátím do Čech, tak si je hned udělám :-)

Po krátkým odpočinku vyrážíme zpět směr Tallinn (prej nejrychlejší cestou bez kopců (no tady kopečků). Asi po 12 km vyžaduju zastávku na pití a Artur říká, že už je to jen asi 12 km a že za chvíli bude značka s kilometrama do Tallinnu. No u značky mě polejvá pot ... je na ní 18 km :-(( No to je hrůza. Jenže nakonec měl Artur pravdu a po dalších 12 km přijíždíme do Tallinnu a za chvilku i k Arturově bytu ... najednou se cejtím o hodně líp a klidně bych pokračoval dál :-) Pomáháme mu s kolama do bytu a on nás zve na čaj. Nakonec ho neodmítáme a chvíli posedíme a po osmý hodině jdeme do Hostelu. Jenže se zakecáme a zapomeneme zahnout do prava a místo u Hostelu vycházíme u Maximy (obchoďák, kam občas JEZDÍME nakupovat). No to už je vrchol a tak jdeme na nejblížší zastávku a busem jedeme ty čtyři stanice k Hostelu. Je devět hodin a jsme hoodně rádi, že už tu jsme ... a děláme večeři.

Byl to hodně náročnej den, ale stál za to. Fotky budou ve fotogalerii, ale až zítra ... teď je tu po půl jedný v noci a já jdu konečně spát ... dobrou :-)

Aktualizováno 6.5. v 16:15: Tak fotky už tam jsou :-)

Pojedeme na kolech

Asi za hodinku vyrážíme za Arturem a pojedeme někam na vejlet na kolech, takže kdyby se tu dlouho neobjevil žádnej příspěvek, tak nás Artur utahal a nechal někde v příkopě :-))

Tradičně squash

Na dnešek Artur opět zamluvil squash (zase jsem prohrál, ale to už není podstatný a navíc dnes jen 4:3 a bylo to hodně vyrovnaný). Ale zpět na začátek ...

Sedím si takhle ve škole u stolu, čtu a přemejším ... a pak se podívám na hodinky a málem mě trefí ... za 13 minut odjíždí autobus na squash a já mám všechny věci v pokoji. Honem všechno balím, domlouvám se s Arturem, že se sejdem přímo v buse a letím na pokoj všechno si sbalit na squash. Až nečekaně to stíhám a ani nemusím na autobus běžet. Cestou se ptám Artura, co by nám doporučil na víkend (skoro všechno máme projitý a ZOO si necháváme až bude líp) ... jeho taky už nic moc nenapadá, ale dělá si ze mě srandu, že máme jít 9. května (osvobození Rusákama) do centra na oslavy a strávit tam noc ... zatčený a v poutech :-))) (Jo a tady na osvobození není svátek) No po squashi zjišťuju co jsem si tentokrát zapomněl já ... a je too ... ručník :-( Přichází řeč i na kola, že bychom mohli někam vyrazit, protože on taky nemá na sobotu žádnej plán, ale má jen dvě kola ... jeho a manželčino, takže se pokusí od známýho jedno kolo vypůjčit a když bude hezky, tak možná zejtra někam vyrazíme na kolech. Jo a cestou na squash nás zastavili revizoři (tady si autobus zastavujou mimo zastávky) a kontrolovali lístky ... stačí ho ukázat a k tomu studentskou kartu (ISIC) a je to. Hodně lidí používá elektronický předplacení jízdnýho ... přes internet si zaregistrujou svoji občanku a pak si tam převedou peníze a je to ;-) Mimo jiné přišla řeč i na pivo a jeho cenu, a když se dozvěděl, že u nás stojí pivo v přepočtu 10 estonskejch korun, tak se chytal za hlavu a říkal, že tam máme ráj (v Tallinnu nestojí pivo míň než 30 EEK a v centru je to okolo 45 což je asi 80 českejch).

Stěhování

Na začátku našeho pobytu v Tallinnu jsme měli trošku trable s rezervací v Hostelu, tak nás poté ubytovali v jednom pokoji jen do konce dubna, takže nás dnes čekalo stěhování … podle dřívějších informací do pokoje 409, což by bylo hned vedle našeho pokoje … jenže už jsem napsal „by“, takže to samozřejmě neplatí. Ráno přijdu na vrátnici a prej se stěhujeme na 406 … to není taky daleko … pak to pro jistotu kontroluje v počítači … no nakonec jsme se stěhovali o patro výš do 501. Trošku to tu je cejtit jako by tu dlouho nikdo nebydlel … i podle prachu … kuchyň je naštěstí čistější než v předchozím pokoji, ale stejně je potřeba vydrhnout a pořádně … i nádobí (toho tu je navíc o dost míň). Po úklidu vyrážíme do Scotland yardu na obědo-večeři a na Krušovice. Na zastávce koukáme na nový jízdní řády, protože trasa trolejbusu do města bude přerušená … bude se dělat nějaká nová křižovatka … tak budeme muset od čtvrtka jezdit jinudy. No jasně, že z vysvětlujícího textu okolo jízdních řádů jsme strašně chytří … nerozumíme ani slovo, ale máme to vyfocený, tak to snad někdy přeložíme. Ve Scotland yardu si sedáme ke stolu a přihází servírka s úsměvem a pozdraví a hned na nás: „Krusovič?“ … proč si nás z pátku asi tak pamatuje :-))) ? Takže ji nezklameme a dáme si Krušovice :-) Teď kdo nechce číst o jídle, tak pár řádek přeskočte ;-) Já si dal opět rybičku … lososa v sýrový krustě a k tomu nejlepší přílohu co jsem tu měl … bramborovou kaši se sýrem :-)) … opět výborný. Jirka si dal vepřovej grilovanej pikantní stejk se zeleninou a brambůrkama … prej taky výborný. Po jídle si dáváme ještě pár K a k nim kořeněný opékaný brambory. Před devátou končíme a jdeme nakupovat … hlavně hrnec, páč na pokoji žádnej není. Na pokoj se dostaneme okolo půl jedenáctý … a máme tu překvápko … souseda … nějakej asi Ind … říkal, že akorát přiletěl z USA a že spal … tak se jen pozdravíme.

Nedělní vejšlap

Včera se po obědě počasí zkazilo a tak jsme vejlet k jezeru odložili na dnešek. Jirka alespoň vyrazil na krátkou procházku směrem do města do parku. Noc na dnešek už byla v centru klidnější.

Ráno se probouzíme a venku sluníčko skoro není ... opět zataženo a teplota okolo 6-ti stupňů ... no nic moc, ale na vejlet vyrážíme. Jedeme busem 23 co nejblíž k velkýmu jezeru "Ülemiste jarv" u letiště. Na zastávce v oblasti "duchů" (Tondi) vystupujeme a jdeme přes hajvej a koleje směrem v jezeru. No za kolejema ale volíme trošku špatnej směr (to ale zjistíme asi za čtvrt hodinky) a jdeme klidnou ulicí. Potřebujeme se dostat doprava přes lesejk k hlavní cestě a pak za ni. Asi po kilometru se nám to povede ... jenže zrada ... za hlavní silnicí vidíme plot podél cesty ... k jezeru se tudy asi nedostanem. Na řadu přichází mapa ... zjišťujeme, že nejlepší asi bude jít podél cesty trošku zpátky :-( k místu, kde přejdem silnici a snad tam pak nebude plot. No je tam taky :-( Takže jdeme podél plotu ... pár metrů vlevo od nás vidíme skrz les prosvítat vodu jezera. Jenže plot je docela silnej a vidíme i první ceduli v Estonštině a Ruštině ... prej že vstup přísně zakázán ... začínám přemejšlet, proč nám Artur doporučoval jít kolem jezera, když tu je plot ... A ten plot je ještě asi pět kilometrů ... Občas jsou v něm díry, ale taky pravidelně vidíme cedule se zákazem vstupu. Najednou se plot začíná rozpadat a už hledáme nějakou pěknou pěšinku k jezeru. A nacházíme ... sice pěkně rozbahněnou, ale jsme u jezera. Vítr dooost fučí a je docela kosa, no zatím nám to nevadí. Děláme pár fotek a jdeme po cestě, která je podél skoro celýho jezera. Dorážíme k bažinám a mokřinám ... máme hlad a tak jdeme kousek od jezera sníst připravenej chleba. Pustila se do nás trošku zima a tak vyrážíme dál a dál ... jdeme stále po cestě a po obou stranách máme vodu ... jezero a mokřiny. Po pár kilometrech se cesta stáčí od jezera a my pokračujeme po silnici směrem k letišti. K němu asi po půl hodině dorážíme a v nohách máme minimálně 13 kilometrů. Na letišti se trošku ohřejeme a jedeme busem do centra. Tam přesedáme na trolejbus a jedeme na Hostel. Projíždíme i okolo odstraněnýho památníku, ale je tam jen plno policajtů a je klid. V centru jsme viděli pár vymlácenejch výloh, ale jinak skoro nic nenasvědčovalo nějakejm výtržnostem.

A abych nepsal furt o jídle ... po příjezdu a lehkým odpočinku si děláme výborný sladko-kyselý kuře s těstovinama.

No a nakonec pár fotek ve fotogalerii.

... další článek ...

Na iDnes.cz přibejvá článků o situaci v Estonsku a jsou čím dál lepší (ty články), autoři bar, iDNES.cz, ČTK:

Estonské ministerstvo obrany oznámilo, že začalo s exhumací ostatků Rudoarmějců. Ti jsou pohřbeni u sovětského památníku v centru metropole Tallinnu. To by mohlo vyvolat novou vlnu nespokojenosti etnických Rusů žijících v Estonsku a možná i třetí noc nepokojů kvůli spornému pomníku.

Odstranění pomníku vyvolává ostré protesty Ruska, které hrozí Estonsku tvrdými protiopatřeními.

Vzhledem k tomu, že mnoho demonstrantů bylo v uplynulých dnech opilých a protesty se místy zvrhly ve vandalismus, vydala vláda zákaz prodeje alkoholu po šesté večer. Lidem rozeslala na mobilní telefony varování, aby večer raději zůstali doma.

U pomníku je podle ministerstva obrany pohřbeno 12 až 15 lidí. Ministerstvo původně chtělo ostatky přesunout později, ale kvůli protestům změnilo plány. Vyzvednutí pozůstatků, které budou po identifikaci uloženy na asi tři kilometry vzdáleném vojenském hřbitově, předcházela luteránská i pravoslavná bohoslužba.

Bouří se kvůli odstranění památníku
Při násilných protestech především ruskojazyčné menšiny v noci na pátek a na dnešek bylo asi 1000 lidí zatčeno, jeden muž byl zabit a několik stovek lidí bylo zraněno.

Desítky obchodů byly poškozeny nebo vyrabovány a vandalové ničili i zaparkovaná auta. Příčinou demonstrací bylo odstranění památníku z centra města a jeho plánovaný přesun na jiné místo.

Estonské bezpečnostní složky se podle AP obávají třetí noci nepokojů po sobě, i když neočekávají tak velké protesty jako v předchozích dnech.

Pomník chce v centru města zachovat především ruskojazyčná menšina, Estoncům však dílo připomíná spíš déle než půl století trvající sovětskou okupaci.

fotky z iDnes

Na iDnes.cz vyšel dnes další článek o Tallinnu, auroři bar, iDNES.cz, ČTK:

Estonská metropole Tallinn zažila už druhou noc nepokojů. V noci na sobotu musela policie opět zasahovat proti násilným protestům ruskojazyčných obyvatel. Ti se bouří kvůli odstranění pomníku Rudoarmějcům z centra města.

Při srážkách demonstrantů s policií bylo zraněno 96 lidí a kolem 600 zatčeno.


Předešlou noc si násilnosti, nejhorší od získání nezávislosti v roce 1991, vyžádaly i jeden lidský život.


Tallinnský policejní šéf Raivo Kuut řekl agentuře AFP, že protesty se stejně jako v pátek místy zvrhly ve vandalismus, drancování a rabování.


"Vyslechli jsme asi 300 mladých, z nichž mnoho bylo opilých," uvedl Kuut. Podle něj šlo především o ruskojazyčné občany. Policie proti agresivním jedincům použila obušky, vodní děla a gumové projektily.


Situace se zklidnila teprve dnes nad ránem poté, co policie davy rozehnala, a od té doby je pokojná, sdělil podle agentury Reuters policejní mluvčí Taavi Kullerkupp.


Podle agentury Interfax zřídila skupina nazvaná Estonský protifašistický výbor horkou linku pro příbuzné zadržených. Estonská policie dosud nesdělila, kde se zatčení nacházejí.


Estonská vláda chce památník i ostatky 14 padlých, kteří jsou zde údajně pochováni, přesunout i přes ostré protesty Moskvy ze středu hlavního města na válečný hřbitov.

Články o událostech v Tallinnu (anglicky)

Našel jsem dva zajímavý články v Batlic Times. První je o událostech při přesouvání sochy v noci ze čtvrtka na pátek a druhej je takovej obecnější popis událostí a příčin těchto nepokojů za poslední dvě noci. Oba sou v angličtině ... zatím se mi do překladu moc nechce ... uvidíme, jestli třeba večer něco málo česky nedoplním.

A ještě jeden článek ... docela pěkně všechno popisuje ... ten asi přeložím

Squash, čarodejnice a další lidi jedou do Tallinnu

Dnes mě Artur opět porazil ve squashi, ale už jen 4:5, ale on hrál v džínách, protože si zapoměl kraťasy ... ale to ho prej neomezovalo :-) Ale před a hlavně po squashi sem se od Artura dozvěděl další zajímavý info. Například to i vEstonsku maj 30. dubna večer něco podobnýho jako u nás ... večer čarodejnic ... ale bez ohňů ... ty maj až 23. června na slunovrat. To je asi nejoblíbenější svátek v Estonsku ... plno lidí chodí v noci (je tu světlo :-) na procházky, grilování ... prostě slavěj. Ale většinou tyhle dny prší, ale za týden je zas už hezky ... prej se příroda brání proti požárům v lese z ohňů při oslavách. :-)

No ale hlavně Artur říkal, co zaslechl v rádiu, že se do Tallinnu chystá docela dost lidí z východní části Tallinnu (okolí města Narva) a večer budou další demonstrace a možná i větší než na dnešek. Vláda už vyhlásila zákaz prodeje alkoholu v obchodech až do 2. května (může se prodávat od 8 ráno do dvou odpoledne). A jako úsměvnou perličku mi ukazoval oficiální SMSku od vlády, že by večer neměl chodit do centra a neměl by provokovat demonstranty. Nejlepší je, že ta SMSka mu přišla v azbuce :-)

No uvidíme jak to tu bude dál pokračovat ... když jsem šel před šestou ze squashe do Prismy nakupovat, tak nad centrem už létal vrtulník. V Prismě jsem si čekání na Jirku zpříjemnil řezanejma Krušovicema ve Scotland Yard restauraci uprostřed nákupního centra v pohodlným koženým křesle... no a když dorazil, tak jsme si dali další pivko ... a já i něco malýho k jídlu a málem nám zavřeli nákupák ... vyjimečně zavírali už v devět ;-)

Rušná noc v centru Tallinnu

Přepis článku uveřejněnéno na iDnes.cz, autoři miz, iDNES.cz, Reuters:

Estonské úřady během noci odstranily kontroverzní památník Rudé armádě. V ulicích metropole Tallinnu kvůli tomu celou noc protestovaly tisíce lidí. Při střetech s policií jeden demonstrant zemřel, desítky dalších jsou zraněny. Dlouho chystaný krok Estonců kritizovala Moskva.

"Odstranili jsme sochu i zbytek památníku," řekl agentuře Reuters mluvčí vlády.

Kabinet podle něj přijal rozhodnutí krátce před čtvrtou hodinou ráno (2:40 SELČ) po zasedání krizového štábu. "Socha je nyní pod policejním dohledem," dodal.

Protesty v centru metropole odstartovaly už ve čtvrtek večer. Krok vlády vyhnal do ulic tisíce většinou rusky mluvících lidí. Policie musela proti rozbouřenému davu použít slzný plyn.

Ve vládním prohlášení stojí, že jeden člověk při střetech zemřel. Dalších 44 demonstrantů a třináct strážců zákona utrpělo zranění. Za mřížemi skončilo na tři sta lidí.

Vášně vyvolala dvoumetrová bronzová socha, která měla připomínat deset milionů ruských obětí boje proti nacistickému Německu. Sověti ji nechali v centru Tallinnu postavit v roce 1947.

Socha se však v poslední době Estoncům znelíbila. Podle průzkumů ji většina obyvatel pobaltského státu nepovažovala za připomínku ruského osvobození, ale naopak padesátileté okupace. Opačný názor však má ruská menšina, která tvoří asi třetinu z 1,3 milionu obyvatel.

Socha Rudoarmějce v centru Tallinnu. Dnes už ji takto neuvidíte.

Památník i ostatky rudoarmějců budou z centra města přesunuty jinam.

Rusko se zlobí
Krok estonské vlády v uplynulých týdnech ostře kritizoval ruský prezident Vladimir Putin.

Kritika se z Ruska ozývá i nyní, ministerstvo zahraničí připravuje reakci na noční události v Estonsku.

"Už zase můžeme aktivitu oficiálních míst Tallinnu kvalifikovat jako svatokrádežnou a nehumánní," citovala zpravodajská agentura Interfax mluvčího ruského ministerstva zahraničí Michaila Kamynina.

K odstranění pomníku se vyjádřil i Sergej Mironov, šéf horní komory ruského parlamentu. "Viděli jsem už dost tohoto zesměšňování mrtvých a ošklíbání se nad vítězstvím ve druhé světové válce," nechal se slyšet.

Nás se to naštěští netýká, protože bydlíme daleko od centra. U nás v kanclíku máme ale TV a v poledne měl proslov Estonskej prezident a tak se tu byl Artur a Jaan na to dívat a trošku nám to překládali ... no prezident se k důvodům odstranění památníku prej vůbec nevyjádřil ... byli z toho oba docela rozpačitý. Jinak v TV běželo plno záběrů z řádění Rusů v ulicích po odstranění památníku.

Prší

Dnes celej den prší a do toho třístupňová zima ... a navíc mi na ICQ psali 4 lidi, jak je v Čechách krásně a svítí sluníčko ... Po sobotním sněžení, nedělním lehkým sluníčku a dnešním dešti sem zvědavej co dalšího dorazí zejtra :-( ... kroupy? ... nebo konečně ty v pátek slibovaný sedmimetrový vlny? ;-)

Jo abych nepsal furt o jídle ... dneska mi opět v menze pani nalila na brambory UBO = univerzální bílá omáčka ... neochucená mouka se smetanou (asi). A pořádnou dávku, jen ať to plave ... jo a to sem po ní chtěl, ať mi dá kaši :-( Už by místo toho mohli začít dávat nějakou jinou omajdu :-)

Bazén

Venku je dnes o něco líp než včera ... nic nepadá ... a tak v jedenáct jedeme busem 27 do bazénu ... sice je to o víkendu o něco dražší, ale furt lepší než pořád sedět na pokoji. Přicházíme k bazénu a, protože má kolem dokola sklo, koukáme, že je tam jen o málo víc lidí než v tejdnu :-) Příjemně si zaplaveme a nakonec opět sauna. Z bazénu jdeme zpátky na zastávku busu 27 ... naproti zastávce je docela zajímavá místní knihovna (viz. obrázek). Vystupujeme o zastávku dřív a pelášíme k naší oblíbený restauraci Buldog's Pub. Dáváme si obídek ... nebudu psát co, abyste neřekli, že furt píšu o jídle, ale ten pstruh byl fakt výbornej ;-) ... a k jídlu i něco k pití (Budweiser). Po jídle ještě jednou B a kapučíno resp. Rummitee (čaj s rumem) a vyrážíme pěšky kolem skokanskejch můstků zpátky do hostelu. Docela příjemná neděle.

Chumelí

Probuzení do sobotního rána není moc příjemný ... venku chumelí :-(

Multijazykový nákup

Před víkendem opět došly zásoby a tak jsme vyrazili na nákup do Magistralu. Zároveň nemáme i lístky na městskou, takže jsme nejdřív šli koupit lístky. A jako vždy prodavačka anglicky neumí, takže s ní mluvím rusky a rukama :-) - tricjať biletov a ukážu na studentský lístky - paní pochopí a začne po jednom s klepajícíma se rukama odtrhávat lístky z balíčku ... asi po dvou minutách má hotovo ... dávám ji 500EEK ... a ... ona je přede mnou začne znova přepočítávat ... no dopadlo to dobře, jen to trvalo další minutu :-) V Magistralu bylo skoro vše normoš ... teda akorát nemaj polotučný mlíko v 1,5litrovejch krabicích, tak berem tři plnotučný litrovky ... ale zádrhel je maso ... balený ve vaničkách už žádný nemaj, takže musíme k pultu si o něj říct. A tak začínám anglicko-estonsky Helou, broilerri filet, plís ... paní pochopí a jde k masu, bere pytlík a něco na mě mluví estonsky ... předpokládám, že se ptá kolik toho chci ... no, na angličtinu vůbec nezareagovala a na to jak se estonsky čtyři si nevzpomínáme (umíme jedna, dva a pět), tak začnu rusky ... četyre ... tomu rozumí a začíná je dávat do pytlíku a u toho je estonsky počítá ... üks ... kaks ... kolm ... neli (a jo vlastně, vzpomínám si) ... to ji odkejvu, tak to váží a podává a povídá pažalsta ... no a na to ji říkám thanks a je to ... máme maso!
Za nákup vyplázneme přes čtyři stovky a máme o víkendu co jíst :-)

Jo a málem jsem zapoměl ... ráno jsme byli zase plavat ... už podruhý :-) Sice na vstávání v sedm tady vůbec nejsme zvyklí, ale stálo to za to ... byla vířivka i sauna ;-)

Ehitajate tee a Keemia

Podařilo se mi konečně rozumně nahrát ohlašování zastávek v novejch trolejbusech na lince 3, kterou jezdíme do centra. Je tam slyšet předposlední zastávka Ehitajate tee a oznámení další zastávky (= Järgmine peatus) a to naše zastávka u Academic Hostelu Keemia. Tady si ji můžete poslechnout

ehitajate_tee.mp3 (511kB)

A mimochodem, dnes si Artur opět udělal na mě čas a šli jsme hrát squash (od dvou do tří). A jako minule i dnes Artur vyhrál :-) Po squashi jsme si dali ještě saunu a po čtvrtý jsem byl zpátky na hostelu. A zejtra dopoledne jdeme do bázénu, takže si asi zalezu do vířivky a budu odpočívat :-)

Muzeum Estonské lidové architektury 18.-20. století

Po včerejší volné sobotě jsme dnes vyrazili do muzea Estonské lidové architektury 18.-20. století. Venku hřálo sluníčko na 16 stupňů a ani vítr nefoukal. Muzeum je v lese na pobřeží moře a asi 4 km na sever od hostelu. Šli jsme pěšky přes sídliště ve tvaru kruhu a jezírkem uprostřed a pak okolo nákupní zóny lesem k muzeu. Zaplatili jsme studentský vstupný (20EEK = 36 Kč) a šli k mapě muzea. Dál použiju popis muzea z jeho web stránek:

Pojďte a seznamte se s Estonskou lidovou architekturou 18.-20. století a s vesnickým životem v nádherném lesním parku o 80-ti hektarech na pobřeží zálivu Kopli.

Dvanáct vystavených statků nabízí úžasné ohlédnutí se do starodávného života domácností různého majetku a životních podmínek. Stejně jako v opravdové vesnici i zde je kostel (1699), hospoda, škola, hasičská stanice a boudy na sítě u moře – celkem 72 budov.

O muzeu: Estonské „otevřené nebe“ bylo založeno v roce 1957 a pro návštěvníky se otevřelo v roce 1964. Staré Estonské lidové budovy společně s vystavenými výrobky pomáhají popsat denní život sedláků v 18.-20. století. Území muzea je rozděleno na čtyři části odpovídajících typickým typům vesnic: západní Estonsko, severní Estonsko, jižní Estonsko a ostrovy. Uprostřed každého regionu stojí dvory s různým majetkem a stářím. Nyní tu máme vystaveno dvanáct dvorů. Za účelem vytvoření pravých vesnických podmínek byly do muzea také přemístěny kostel, hospoda, škola, hasičská stanice a boudy na sítě u moře.

No vejlet to byl krásnej, našmajdali jsme okolo 10 kilometrů, a v květnu, až budou všechny budovy i otevřený, se sem asi ještě jednou vrátíme.

A jako vždy je ve fotogalerii plno fotek.

Bazén

Tak dneska jsme si pěkně přivstali ... už po půl osmý (jindy nevstáváme dřív než v devět, protože nemá cenu chodit do školy před desátou, protože tam ještě skoro nikdo není). Jeli jsme totiž do bazénu, a jelikož cesta tam (i zpátky) trvá docela dlouho a my se chtěli ještě dopoledne vrátit do školy, tak jsme jeli už v půl devátý. Po necelý čtvrt hodince jízdy busem na jih, jsme vystoupili u vlakovýho nádraží a vydali se přes koleje hledat bazén. Cestu jsme měli docela nastudovanou ze satelitních map Google Earth, takže k cíli jsme dorazili bez problému asi po 10 minutách. Bazén je docela útulnej a ze třech stran jsou prosklený stěny, kterejma je vidět do bazénu z ulice. Vstup (od 8 do 17) stojí 45 est. korun (asi 80Kč) na 90 minut, potom je to dražší. Bazén je sice jen 25metrovej, ale lidí tam bylo akorát, takže se dalo v pohodě plavat. Asi hodinku jsme si zaplavali a pak šli na chvíli do sauny (vedle sauny je i horká pára). Zpátky jsme museli jít asi kilometr na jinej autobus (10), protože ten, s kterým jsme přijeli, jezdí dopoledne jen jednou za hodinu. Na zastávce nás odchytli dva kluci z Polska s báglama na zádech a ptali se, jak se nejlíp dostanou do nějakýho malýho městečka na východ od Tallinnu. Tak jsem jim řekl, že si nevybrali dobře, že jsme z Česka :-) Jirka se jich pak ptal jak tam chtěj jet a když řekli, že stopem, tak jim řekl, že tenhle autobus co zrovna přijel jede do centra a pak můžou jet dalším na kraj města a tam zase stopovat ... tak do něj hned nastoupili, zamávali nám a odjeli :-) (btw. jeden z nich mi připomínal Pepču Černohorskýho :-)) Do školy jsme dorazili v jedenáct, tak jsme si dali rovnou oběd a šli na Hostel pro věci a mazali do kanclu. Odpoledne jsme pak měli schůzku ohledně toho, co jsme za posledních 14 dní udělali ... a kvůli týhle schůzce jsme včera večer psali Arturoj, že dopoledne ve škole nebudem, že jdeme plavat, a on nám ráno ve 4:40 odpovídal, že v poho ... blázen byl takhle brzo vzhůru ... no prej nemohl spát ... nevím jak to dělá ... my máme problém se ráno v devět vůbec probudit ;-)

Zámeček Glehni loss

V sobotu byl dost silnej vítr a ani sluníčko nesvítílo, takže jsme skoro celej den zůstali na pokoji. Navečer jsme pak vyrazili do Prismy nakupovat (jídlo, lavor na praní, …).

Dneska bylo za oknem opět krásně, ale vítr zase foukal studenej. Ale nedalo nám to a vyrazili jsme hledat zámeček, kterej se nám v pátek schoval. Asi po 15 minutkách jsme ho bez problémů našli (v pátek jsme chodili fakt dost blízko něj). Zámek „Glehni loss“ nechal v roce 1886 postavit bláznivej baron Nikolai von Glehn ... zámek stavěli vězni z Tallinnské věznice. V okolí nechal baron postavit i maják (hluboko ve vnitrozemí) a lodě mířící do přístavu v Tallinnu s ním měli docela problém, protože se podle něj řídili a „úspěšně“ ztroskotávali na mělčině. V okolním parku jsou i „sochy“ ... no viděli jsme jednu sochu asi čerta a jednu asi krokodýla a jednu rozbořenou. Hned vedle zámku je zřícenina nějaký stavby, možná je to to planetárium, co by někde u zámku mělo být, protože to má děravou střechu :-) Celej vejlet nám zabral ani ne dvě hodinky a šli jsme zpátky, protože jsem ještě měl od šesti s Arturem domluvenej squash. Na ten jsme jeli s Arturem asi 15 minutek busem do města. V squash centru maj osm kurtů, ale nic moc kvality ... parkety maj už dost vyšlapaný. Squash byl fajn, i když Artur vyhrál 5:3 na sety ... sice jsem vedl 2:0 a 3:1, ale on šetřil síly a nakonec vyhrál :-) Příště mu to vrátím!!!

Večer jsme si pak udělali výborný těstoviny se zeleninou na másle a se sýrem :-)

Jinak jako vždy, fotky jsou ve fotogalerii!

Skokanské můstky

Dnes je v Estonsku svátek a tak jsme na doporučení Artura vyrazili ke skokanským můstkům a k malému zámečku a majáku. Počasí nebylo moc pěkný, ale aspoň nepršelo. Můstky jsou vzdáleny od Academic Hostelu asi jeden kilometr a tak jsme vyrazili borovicovým lesem u univerzity směrem na jih. Můstky (velkej a malej) jsou postavený na stráni/hrázi (rovina->vysoká stráň->a opět rovina) asi 40 metrů vysoký, která se táhne skrz celým Tallinnem až do Lotyšska. Prý je to hranice, pokud před několika desítkami tisíc let bylo moře. Takže skoro na ploše skoro celýho Tallinnu kdysi bejvalo moře. Vylezli jsme na malej můstek a udělali pár fotek a honem dolů, protože tam dost foukalo a i s můstkem to pěkně hejbalo :-) Na velkej můstek jsme nešli, protože byl zavřenej. Pak na nás z tý zimy přišel hlad a já si vzpomněl, že v prosinci jsem byl kousek odtud v restauraci Buldog’s Pub, tak jsme tam vyrazili. Je to příjemná restaurace (točej i český a slovenský pivo), ale specialita tu je, že se objednává starým telefonem uprostřed stolu. Já si dal kuřecí plátek se sýrem a krokety a Plzeň a Jirka „Peper steak“ s hranolkama a místní Saku. Nakonec jsem si dal kapučíno a Jirka černej čaj (přinesli ho v keramickým sejtku).

Venku mezitím vylezlo sluníčko, ale vítr foukal stejně. Šli jsme na západ po hraně stráně, pokusit se najít zámeček (mapu jsme zapomněli na pokoji). Za můstkama jsme sešli dolů a pokračovali směrem, kde jsem předpokládal, že leží zámeček. Přešli jsme cestu, která vede zpátky k našemu dočasnýmu domovu, a pokračovali krajem lesa. Asi po 10 minutách jsme došli na konec toho lesa a zámeček nikde. Tak jsme šli doleva a pak zase doleva, až jsme ten celej les obešli a byli zpátky na cestě k domovu a zámeček furt nikde. Upoutala nás jeden ukazatel, se symbolem nějaký památky, tak jsme tam šli, ale nakonec to byl jen nějakej malej vodní parčík. Rozhodli jsme se, že půjdeme domů, pořádně nastudujem mapu, a zámeček (kousek od něj je prej maják, observatoř a park se sochama) najdem jindy. Doma jsem zjistil, že kdybychom za můstkama nesešli dolů, ale pokračovali vrchem po stráni, tak bychom k němu asi po 500 metrech došli :-(

A opět jako vždy, fotky jsou ve fotogalerii.