malejch domků se stolem – v jednom z nich jsme seděli i my – Artur, já, Jirka, Jaan, Sergey, Maxim a tři profesoři z Polska (ten hlavní se jmenuje Witold Pleskacz). Večer to byl hodně povedenej, dost jsme se nasmáli, pěkně se najedli a i něco popili. Horší bylo, že do hostelu jsme se dostali až okolo půl jedný a ráno jsme měli v pět vstávat a tradá do Helsinek. Je brzké středeční ráno a my teda vstáváme, ale je to hrůza. Bez snídaně jdeme na tramvaj č. 1 a jedeme do centra a pak pěšky asi 10 minut do přístavu. V odbavovací hale zjišťujeme, že máme ještě asi 10 minut před začátkem odbavování a tak si dávám první kafe. Po pasový kontrole jdeme koridorem k lodi. U vchodu do lodi při kontrole lístků zjišťujeme, že nestačej lístky vytištěný na prodejně, a že jsme měli jít ještě do Chech-Inu, zapsat se na loď. Naštěstí nás kontrolor neposílá zpátky, ale vede nás do recepce na lodi, kde si nás zapíšou a je to. Plujeme velkým rychlým trajektem Star pro 1900 lidí a 450 aut. Je to takový malinkatý městečko s restauracema, kavárnou, barama, supermarketem a ještě asi něčím. Cesta probíhá docela v pohodě (loď se sice naklání, ale nic mi to nedělá … ani po těch pivech večer) a ubíhá rychle i díky focení z lodi. Po dvou hodinkách připlouváme do Helsinek a z přístavu jdeme podle vytištěný mapky do centra a pak okolo parlamentu a národního muzea přímo do kostela ve skále - Temppeliaukion kirkko. Kruhovej kostel je ve vyhloubený díře ve skále uprostřed města. Akorát máme hodně velký štěstí, protože po chvilce z
ačíná hrát nějakej chlápek na piano krásný pomalý melodie. Venku pak zjišťuju, že je to improvizace a že to štěstí máme neskutečný – hraje totiž jen ve středu (teda dnes), jen v půl jedenáctý (to je teď) a hlavně dnes je poslední den kdy hraje ( hrál skoro každej týden od ledna). Takže si vychutnáváme hudbu po celou dobu jeho hraní (hodinu). Je to pohodička a Jirka i usíná. Po skončení hraní pak kostel nafotím zvenku a jdeme přes centrum do dalšího přístavu (chceme jet na Suomenlinu). Jdeme po asi nejrušnějších ulicích centra a přicházíme na „Market square“ – tržní náměstí v přístavu. Nejdřív kupujeme lístky na loď na Suomenlinnu (jeden zpáteční za 5,5 EUR) a jelikož máme skoro hodinu čas, do stánků na tržní náměstí. Maj tu plno stánků se suvenýrama a pár i s jídlem. U jednoho z nich nás oslovuje prodavačka a nabízí na ochutnání malý rybičky pečený na velkým rozpáleným plechu. Jsou docela dobrý a protože máme hlad, tak si je dáváme s bramborama a zeleninou (porce za 7 EUR). Ještě si projdeme pár stánků a pak už jdeme na loď. Asi po 15 minutách připlouváme na námořní pevnost Suomenlinna – rozkládá se na osmi ostrovech, kde už teď normálně bydlej lidi. Je to další památka zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Na pevnosti je plno muzeí a za většinu se musí platit. Sice svítí sluníčko, ale fouká silnej studenej vítr a tak si pevnost asi za dvě hodinky projdeme a jedeme lodí zpátky (nejhezčí je ponorka a odlehlá část s dělama a s krásným výhledem na pevnost a na Helsinki). Z přístavu jdeme pěkným parkem s lavičkama, vítr tady nefouká, máme ještě docela dost času a tak si sedáme na lavičku a pěkně se vyhřejváme na sluníčku (doma pak na obličejích zjišťujeme, že svítilo trošku zprava :-) Dáváme si i výbornou zmrzlinu (za 2,7 EUR) a prostě si užíváme pohodičky. Asi po hodině jdeme směr přístav, z kterýho nám jede loď zpátky, s tím, že se pokusíme po cestě najít nějakej obchoďák, kde bychom koupili pití a možná i něco k jídlu. No žádnej obchoďák nenacházíme a tak kupujeme pití v kiosku (za 2,99 EUR) a pokračujeme k přístavu. Máme však ještě asi půl hodinky
a tak jdeme zase do dalšího parku na lavičku. V přístavu v odbavovací hale je dost narváno a tak jdeme radši hned stát frontu na Check-In. Zpátky jedeme asi největší lodí co má tahle firma – Galaxy – vejde se do ní 2800 lidí, ale je pomalá a cesta trvá 3,5 hodiny místo dvou hodin ráno. Na palubách je hodně narváno, řekl bych že loď je plně obsazená, protože při zápise na loď před náma ve frontě někteří odcházeli od okýnka po zeptání se hned a bez lístků. Sedáme si v restauraci ke stolu, já si dávám něco k jídlu, Jirka usíná a těšíme se, až budeme v Tallinnu. V deset večer připlouváme a hned po pasový kontrole jdeme na trolejbus a honem do postele, máme toho za celej den docela dost (proto taky píšu tenhle příspěvek až ve čtvrtek).
Jinak na Helsinki ten jeden den bohatě stačí (oproti Stockholmu, kde i ty tři byli tak tak), protože informace z více zdrojů o tom, že v Helsinkách toho moc zajímavýho k vidění není (kromě kostelu ve skále, pevnosti Suomenlinna a malýho centra), se nám docela potvrdily.
No a fotky jsou už opět ve fotogalerii.
Žádné komentáře:
Okomentovat