S Arturem máme sraz na křižovatce u jednoho supermarketu. Jsou to necelý dva kilometry a tak vyrážíme v 11:45. No samozřejmě, že přicházíme asi o pět minut dýl.
Artur už nám kousek jede naproti. Domlouváme se, že on pojede vyzvednout kolo od známýho a my zatím máme na benzině napumpovat kolo jeho manželky. Pak vyrážíme k jeho bytu, pro jeho kolo. Při čekání na Artura (bydlí v devátým patře a má krásnej výhled na ZOO) se s Jirkou rozhodujem kdo na jakým kole pojede ... nakonec Jirka jede na manželčiným trekingovým kole a já na známýho horským kole. No a vyrážíme směrem na západ ven z Tallinnu. Asi po 8 km po cyklostezkách a přijíždíme k moři k nejsevernější části takovýho menšího výbežku ... první zastávka a děláme pár fotek. Potom jdeme kousek podél moře na pláž ... je hodně mělká a momentálně je voda docela daleko. Opět fotíme a šmátráme po vodě, jestli není náhodou na koupání ... no není :-) Pak vyrážíme na protější část zálivu ... jedeme trochu od moře a po chvilce se napojujeme na normální silnici s autama a pokračujeme po ní asi 3 km. Pak z ní sjíždíme a jsme u moře ... proti sobě přes moře vidíme místo naši první zastávky a pláž. Máme za sebou asi 15 km. Opět fotíme. Artur se nás ptá, kam pojedem ... jsou dvě varianty ... první je vodopád, asi 20 km po normální silnici s autama, nebo někam blíž podél pobřeží. Jenže jakmile slyšíme vodopád, tak je jasno ... i když nám asi nedochází, že je to 20 km tam, ale dalších 20 i zpátky!! :-( No tak vyrážíme směr vodopády ... no já se proklínám už po pár kilometrech :-) V půlce cesty je pauza na nákup něčeho na osvěžení ... já si kupuju sladký tyčinky (reklama: Twix) a Artur něco k pití. A pokračuje se ... a já proklínám každej kopeček do kterýho musím na tom horáči šlapat :-) Ujedeme pár kilometrů a další zastávka s vyhlídkou na ústí řeky do moře a na pláž. Dozvídáme se, že ty červený kameny co jsou vidět v moři se sem dostali v době ledové z Finska, kde je pobřeží právě z těchto kamenů ... v Estonku převládá takovej dost světlej kámen. Po chvilce pokračujeme a za nedlouho přijíždíme do vesnice/městečka Keila-Joa, 
ve který je vodopád ... hurá. Příjíždíme k vodopádu (zrovna je tu i svatba) a fotíme a fotíme. Vodopád je vysokej asi 6 metrů a dlouhej 60-70 metrů. No vyražíme na procházku podél řeky a přes most na druhou stranu vodopádu. U vodopádu se hodně dělaj svatební hostiny a na mostě jsou toho důkazem zámky (visací) s vyrytejma jménama a datuma svatby ... no je jich tam požehnaně a převážně nejsou starší než 4 roky ... ty starý se postupně odstraňujou, aby most pod tou váhou nespadl. Pokračujeme po druhý straně vodopádu a Artur se nás ptá, jestli chceme k moři, že on tady u moře ještě nebyl ... jasně že souhlasíme a jedeme (no občas i jdeme a nesema kola) asi kiláček na pláž ... Po focení jedeme zpátky kolem 200 let starý rezidence ruskýho šlechtice ... no je už neobydlená a docela chátrá ... je jí škoda. Vracíme se k vodopádu a v restauraci se občerstvujeme ... Artur s Jirkou si dávaj Seljanku (hustá červená polívka ... nejblíž co známe je k tomu asi Boršč) a já si dávám čaj a krevetovej salát se zeleninou ... no výbornej a Artur říká, že krevety co prodávaj mražený jsou už hotový a stačej jen rozmrazit ... takže až se vrátím do Čech, tak si je hned udělám :-)Po krátkým odpočinku vyrážíme zpět směr Tallinn (prej nejrychlejší cestou bez kopců (no tady kopečků). Asi po 12 km vyžaduju zastávku na pití a Artur říká, že už je to jen asi 12 km a že za chvíli bude značka s kilometrama do Tallinnu. No u značky mě polejvá pot ... je na
ní 18 km :-(( No to je hrůza. Jenže nakonec měl Artur pravdu a po dalších 12 km přijíždíme do Tallinnu a za chvilku i k Arturově bytu ... najednou se cejtím o hodně líp a klidně bych pokračoval dál :-) Pomáháme mu s kolama do bytu a on nás zve na čaj. Nakonec ho neodmítáme a chvíli posedíme a po osmý hodině jdeme do Hostelu. Jenže se zakecáme a zapomeneme zahnout do prava a místo u Hostelu vycházíme u Maximy (obchoďák, kam občas JEZDÍME nakupovat). No to už je vrchol a tak jdeme na nejblížší zastávku a busem jedeme ty čtyři stanice k Hostelu. Je devět hodin a jsme hoodně rádi, že už tu jsme ... a děláme večeři.Byl to hodně náročnej den, ale stál za to. Fotky budou ve fotogalerii, ale až zítra ... teď je tu po půl jedný v noci a já jdu konečně spát ... dobrou :-)
Aktualizováno 6.5. v 16:15: Tak fotky už tam jsou :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat